Lebanon

Last night I flew back home from a beautiful holiday in Beirut, Lebanon. I've been feeling the need to explore the Middle East lately because of what is going on in the world now. Everyone is so scared of this part of the world, which makes me so sad. I have not seen it all, but in the past 2 years I've spend some time in Iran, Israel, Palestine, Lebanon, Turkey and also Morocco, even though this is technically not the Middle East (but it has still very similar culture). 

Not once have I been scared. No one ever robbed me, no one was rude or weird to me. It was quite the opposite to be honest. I've met some of the most sincere and warm people in the world. They all tried to help us. Even the mad taxi driver who drove us from the airport to our hotel. He didn't know the place, but asked about everyone in the streets of Hamra district where the Elegant Suits were, even though we wanted to find it ourselves. Not forgetting the Syrian receptionist, who was very kind to us, the Iranian grandma, who took us inside her house and offered us breakfast when we were lost in the streets of Teheran, and many, many others.

I quite enjoy waking up at 5 AM to the song of the muezzin, smelling fresh spices everywhere in the streets, and eating gyros, kebab or shawarma with fresh vegetables.

Lebanon's population grew up to 50% of its original size due to the war in Syria. Still, they try to be nice to each other and respect each other. Help each other, even. 

We travelled across the entire country, visited most of the cities, hiked in the mountains, went on a boat trip and visited their finest vineyards.  You can see for yourself how beautiful this country really is in the following photographs.

-

Včera v noci jsem se vrátila z úžasné dovolené v Beirútu, Libanonu. Poslední dobou mám díky tomu, co se ve světě děje, velkou potřebu cestovat po Blízkém východě. Je smutné, že se této části světa dnes každý bojí. Nebyla jsem sice všude, ale za poslední dva roky jsem strávila nějaký čas v Íránu, Izraeli, Palestině, Libanonu, Turecku a také v Maroku, i když to už technicky není Blízký východ (ale kultura je velmi podobná). 

Ani jednou jsem se nemusela bát. Nikdo mě tam nikdy neokradl, nechoval se divně nebo jakkoliv drze. Popravdě tomu bylo spíš naopak. Poznala jsem tam jedny z nejupřímnějších a nejhodnějších lidí na světě. Všichni se nám vždy snažili pomoct. I ten divnej taxikář, kterej nás vezl z letiště do hotelu. Sice o tom hotelu nikdy neslyšel a netušil, kde je, ale zavezl nás do Hamry, čtvrti, kde jsme tedy chtěly vystoupit. On ale mával rukama a ptal se úplně všech na ulici, dokud hotel nenašel. Neměla bych zapomínat na velice hodného recepčního ze Sýrie, který nám spoustukrát pomohl, nebo íránskou babičku, která nás pozvala na snídani k sobě domů, protože z okna viděla, že bloudíme po Teheránu, a na spoustu spoustu dalších fajn lidí. 

Miluju ranní probouzení za zpěvu muezzína, vůni orientálních koření v ulicích, a jezení gyrosu, kebabu nebo shawarmy s čerstvou zeleninou.

Kvůli válce v Sýrii je nyní v Libanonu o 50% více lidí. Přesto se snaží navzájem se respektovat a být k sobě hodní. Dokonce si i navzájem pomáhají. 

Cestovali jsme napříč celou zemí, navštívili všechna města, lezli po horách, vyjeli si na lodi a ochutnali místní víno na těch nejlepších vinicích. Na následujících fotkách se sami můžete přesvědčit o tom, jak krásná tahle země je.